Něco o mně

Fotografování je příležitostí k vnímání světel a stínů. Baví mne sledovat jak ovlivňuje tváře lidí, předměty, krajinu. Poprvé jsem rozebral fotoaparát a zkoumal jak je ta clona a závěrka udělaná v nějakých šesti letech. Pak jsem s Flexaretou chodil po okolí a pokoušel se zachytit záběry, které mi připadaly zajímavé. Nepodařilo se mi docílit kouzla snímků z fotografických knih. Mnoho let jsem objevoval kompozici obrazu a vliv světla na objekty. I když jsem s výsledky nebyl spokojený, samotný proces pořízení snímků a jejich zpracování mi přinášel radost a pocity štěstí. Uvědomuji si, že to ve mě zůstalo i po dobu, kdy jsem se plně věnoval zcela jiným oborům. Nadšení pro věc je pro mne zdrojem energie danou aktivitu rozvíjet a zdokonalovat se v ní. Po roce 2000 jsem se postupně začal fotografii věnovat intenzivněji. Z počátku jsem si to ani sám neuvědomoval, ale začínal jsem vidět světlo tak nějak jinak. Postupně jsem zjišťoval, že stále více potřebuji vyvažovat pracovní svět techniky něčím kreativním a tvůrčím. Znovu jsem po několikaleté pauze zašel do čáslavského fotoklubu (založen r. 1919), ve kterém jsem členem od roku 85. Postupně jsem rozpoznával, která témata jsou mi blízká a přes další hledání a nalézání jdu cestou portrétní a reportážní fotografie. Fotka mi pomáhá vidět svět z mnoha úhlů a nahlédnout i dovnitř situací a dění kolem. Být plně v přítomném okamžiku je příjemná nutnost k pořízení dobré fotky.

Na následujících fotografiích z rodinného archivu jsou předkové, kteří aktivně fotografovali v dobách kdy to v Evropě bylo výsadou malé skupiny lidí. Podrobně ji se tomu věnuji v článku o Fotoklubu Čáslav za první republiky.

Prababička vyučená fotografka

František Červený - architekt, projektant, fotograf

František Červený s manželkou

František Červený